Je možné, aby živí hovořili s mrtvými? Jaké je duchovní pozadí nadpřirozených okultních jevů?

Bible vybízí, abychom zkoumali duchovní proudy, zda jsou z Boha. V našem světě působí mnoho falešných proroků (1. Jan 4,1), kteří svádí démonskými naukami mnohé věřící. (1. Tim 4,1)

Jak již bylo zmíněno v předchozí přednášce: „Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic…“ (Kaz 9,5) První kontakt se zesnulými Bible připouští až po vzkříšení. Žádné možnosti komunikace s mrtvými do té doby nepřichází v úvahu. Protože Bůh ví, že smrt je pro nás těžkou kapitolou, zanechal nám řadu velmi povzbudivých zaslíbení. Přesto se ani jedno z nich netýká spiritistických možností: „Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,40; viz také Jan 14,1–3; 1. Tes 4,13–17)

Naopak, Bible varuje, abychom se neobraceli k duchům zemřelých a nevyhledávali vědmy a neposkvrňovali se jimi, protože si to Bůh nepřeje. (3. Moj 19,31) „Ať se u tebe nevyskytne… čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti…“ (5. Moj 18,10–12) Izraelský král Saul zemřel pro svou zpronevěru vůči Bohu, nedbal na jeho slovo, „dokonce se dotazoval věštího ducha.“ (1. Par 10,13)

Bible odhaluje satanovu strategii už od samotného začátku v ráji. „… Nikoli, nepropadnete smrti.“ (Gen 3,4) řekl prvním lidem. Současné populární duchovní směry a praktiky jsou pokračováním jeho lži. Už jste se někdy divili, jak může někdo ze záhrobí hovořit podobným hlasem jako člověk, kterého okolí znalo ještě za živa? Bible
říká, že je to možné díky satanovým „převlekům“ (a jeho andělům – démonům). „Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla.“ (2. Kor 11,13–14) Stejné varování čteme ve výroku samotného Krista: „Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci
a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.“ (Mat 24,24)

A co víra v reinkarnaci? Tato východní filosofie učí, že utrpení v tomto životě je důsledek tzv. karmy (stavu morálního konta člověka), které se nastřádalo z „předcházejících životů“, a které přináší svoji odplatu. Tato filozofie jednak vůbec neřeší problém zla – jeho prvotní příčinu, neboť hřích/zlo vnímá jako něco, co je principiálně odčinitelné dalšími skutky téhož člověka a jednak vůbec neřeší otázku počátku/zdroje života na Zemi, protože neuznává existenci věčného Stvořitele. Řešit něčí utrpení by v podstatě znamenalo bouřit se proti Buddhovu pojetí spravedlnosti.

Spiritismus, okultismus a s tím spojené jevy jako magie, astrologie, proutkaření, zaříkávání, pověra, věštění, vykládání karet, čtení z ruky – jasnovidectví… podobně jako víra v reinkarnaci nabízená východními náboženstvími, jsou největšími moderními náboženskými svody. Jejich cílem je odvést lidi od Ježíše. Ježíšovo učení je jasné v tom, že ve stadiu smrti jsme neaktivní, bez komunikace a jakéhokoliv spojení s živými. Vše ostatní je podvod a lež.