Otázky, které si položí téměř každý člověk: Proč je na světě tolik utrpení a zla? Kdo za to může? Jak je možné, že to Bůh dopouští a že se na to dívá? Ježíš hovořil o této problematice se svými učedníky. Vyprávěl jim podobenství o tom, jak farmář zasel dobrá semena, ale vyrostl i plevel (více o tomto příběhu i o Ježíšově výkladu — viz Matouš 13,24–30; 13,37–43).

Zjevení 12,4.7–9 popisuje bitvu v nebi, která se odehrála na základě vzpoury Lucifera, který nakonec s sebou strhl jednu třetinu andělů, a ti společně s ním bojovali proti Bohu. Následující texty popisují, jak se z Lucifera (Lucifer v latině znamená „nosič světla“, tedy někdo, kdo přináší do věcí jasno a dobro) stal ďábel, tedy odpůrce. „…Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy… Byl jsi zářivý che­rub ochránce… pobýval jsi na svaté hoře Boží… Na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost… Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost…“ (Ezechiel 28,12–17) „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jit­řenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: ‚Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy… s Nejvyšším se budu měřit.‘“ (Izajáš 14,12–14)

Nakonec se zlo a utrpení dostalo i na naši planetu, protože Adam s Evou neuposlechli Boží varování: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (1. Mojžíšova 2,16–17). První lidé naopak uvě­řili ďáblovi a poznali zlo. V biblické řeči „poznat zlo“ neznamená jen vědět, že zlo existuje, ale znamená to ztotožnit se se zlem, tedy stát se zlým. Tak se stalo, že dění na naší zemi je „…podívanou světu – lidem i andělům“ (1. Korintským 4,9). Bůh je Bohem svobody. Když Lucifer udělal ve svém srdci rozhodnutí se vzbouřit proti Bohu, Bůh ho nemohl zničit. Stejně tak nemohl zastavit Adama a Evu od toho, aby jedli ze stromu poznání. Ve své lásce Bůh nemůže manipulovat se svobodným rozhodnutím žádného člověka, i když to může znamenat ztrátu věčného života.

Bible vysvětluje roli satana v boji dobra a zla. Satan je „…lhář a otec lži.“ (Jan 8,44) Jeho stra­tegii velmi dobře znázorňuje pravdivý příběh o Jóbovi a jeho rodině — viz Jób 1,1–22. (Jak to nakonec dopadlo — viz Jób 42,7–16)

Jak se můžeme bránit zlu? „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ,lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.“ (1. Petrův 5,8) Ďáblovou zbraní je smrt, je její vládce. (podle Židům 2,14) Dobrá zpráva je, že ďábel nakonec skončí i se svými společníky v ohnivém jezeře: „Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.“ (Zjevení 20,10) Zlo bude zničeno a už nikdy se nevrátí do vesmíru a na naši planetu.